Act 26 | CzeCSP | STEP | Agrippa řekl Pavlovi: „Dovoluje se ti, abys mluvil sám za sebe.“ Nato Pavel vztáhl ruku a začal svou obhajobu:

Acts 26

Pavlova obhajoba

1 Agrippa řekl Pavlovi: „Dovoluje se ti, abys mluvil sám za sebe.“ Nato Pavel vztáhl ruku ^{▼▼[řečnické gesto; srv. 19,33v]} a začal svou obhajobu: 2 „Pokládám se za šťastného, králi Agrippo, že proti všemu, z čeho mě Židé obviňují, se smím dnes hájit před tebou, 3 ⌈který jsi⌉ ^{▼▼n.: zvláště proto, že jsi …} nejlepším znalcem všech židovských zvyků i jejich sporných otázek. Proto prosím, abys mě trpělivě vyslechl. 4 O mém životě od mládí, jak jsem jej vedl od počátku ve svém národě i v Jeruzalémě, vědí všichni Židé. 5 Znají mě už od dřívějška, a kdyby chtěli, mohou svědčit, že jsem žil podle nejpřísnější strany ^▼▼15,5 našeho náboženství jako farizeus. ^▼▼23,6 6 A nyní stojím ⌈před soudem⌉ ^{▼▼ř.: jsa souzen} pro naději ^▼▼23,6! v zaslíbení, které ⌈Bůh dal⌉ ^{▼▼ř.: se stalo od Boha} našim otcům 7 a o němž našich dvanáct kmenů ^{▼▼Jk 1,1} doufá, že jej dosáhne vytrvalou službou ^{▼▼24,14; Ř 12,1!; He 9,1.6.14} Bohu dnem i nocí. ^{▼▼L 2,37; 1Tm 5,5} Pro tuto naději, králi [Agrippo], mě Židé žalují. 8 Proč se u vás pokládá za neuvěřitelné, že Bůh probouzí mrtvé? ^▼▼4,2 9 Já sám jsem se domníval, že musím mnoho vykonat proti jménu ^{▼▼J 15,21} Ježíše Nazaretského. ^{▼▼ř.: Nazorejského} 10 To jsem také v Jeruzalémě činil. Dostal jsem od velekněží ⌈plnou moc⌉ ^{▼▼n.: pravomoc} a mnoho svatých ^▼▼9,13p jsem zavřel do vězení, ^▼▼22,19 a když byli zabíjeni, ⌈souhlasil jsem s tím⌉. ^{▼▼ř.: hlasoval jsem proti (nim)} 11 Po všech synagogách jsem je často trestal a nutil, aby se rouhali. Nadmíru jsem běsnil ^▼▼9,1 a pronásledoval je dokonce až do cizích měst. ^▼▼22,5

12 Když jsem byl ^{▼▼ř.: + v těchto (záležitostech)} na cestě do Damašku s ⌈plnou mocí⌉ ^▼▼v. 10 a pověřením od velekněží, 13 cestou jsem spatřil, králi, o poledni světlo z nebe, ^{▼▼hapax legomenon, jediný výskyt v StS (často nejistý význam) [není uvedeno u všech]}jasnější než ^{▼▼ř.: nad jas} slunce, které ozářilo ^▼▼L 2,9 mne i ty, kdo šli se mnou. 14 A když jsme všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil hebrejským jazykem: ^▼▼21,40 'Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? Bolestivé ^{▼▼ř.: tvrdé} je pro tebe kopat proti bodcům.' 15 Řekl jsem: 'Kdo jsi, Pane?' Pán odpověděl: ^{▼▼ř.: řekl} 'Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 16 Ale vstaň a postav ^{▼▼Ez 2,1; Da 10,11} se na nohy, neboť proto jsem se ti ukázal, ^▼▼9,17 abych tě ustanovil svým služebníkem ^{▼▼5,22; n.: pomocníkem; 13,5; L 1,2; 1K 4,1p} a svědkem ^▼▼22,15 těch věcí, které jsi ^{▼▼var.: + (o) mně} viděl, i těch, které ^{▼▼n.: ve kterých se} ti ještě ukážu. 17 ⌈Budu tě vysvobozovat⌉ ^{▼▼ř.: Vytrhávaje tě
,} ^{▼▼Jr 1,8} z tohoto lidu i z pohanů, ^{▼▼ř.: národů(m); 13,46} ke kterým tě posílám 18 otevřít jejich oči, ^{▼▼Ž 119,18; Iz 42,7; 2K 4,6; Ef 1,18} aby se obrátili od tmy do světla, ^{▼▼Ko 1,12n; 1Te 5,5; 1Pt 2,9} od moci Satanovy ^{▼▼Mt 4,10} k Bohu, a aby vírou ^{▼▼15,9; 20,21; Ř 3,28; 5,2; He 11,1p} ve mne obdrželi odpuštění hříchů ^▼▼2,38 a podíl mezi posvěcenými.' ^▼▼20,32

19 Proto, králi Agrippo, nestal jsem se neposlušným toho nebeského vidění, 20 ale hlásal jsem nejprve těm, kteří jsou v Damašku, ^▼▼9,19 a potom v Jeruzalémě a po celé judské zemi, a také pohanům, ^{▼▼ř.: národů(m); 13,46} aby činili pokání, obraceli ^▼▼3,19 se k Bohu a konali skutky, které svědčí o pokání. ^{▼▼Mt 3,8} 21 Z toho důvodu se mne Židé zmocnili, [když jsem byl] v chrámě, a pokoušeli se mne zabít. 22 ⌈Bůh mi však až do dnešního dne pomáhal⌉, ^{▼▼ř.: Zakoušel jsem tedy pomoc od Boha až do tohoto dne} takže tu stojím a svědčím ^{▼▼L 16,28} malému i velikému. ^{▼▼Dt 1,17p; Jr 31,34p; Zj 19,5} Neříkám nic mimo to, co Proroci ^▼▼10,43 i Mojžíš pověděli, že se má dít: 23 že Mesiáš ^▼▼2,36 má trpět, ^▼▼3,18 jako první vstane z mrtvých ^{▼▼1K 15,20; Ko 1,18; Zj 1,5} a bude zvěstovat světlo ^{▼▼L 2,32} jak lidu izraelskému, tak také pohanům. ^{▼▼ř.: národů(m); 13,46}“

24 Když toto mluvil na svou obranu, Festus ⌈hlasitě zvolal⌉: ^{▼▼ř.: říká velikým hlasem} „Blázníš, ^{▼▼12,15; J 10,20; 1K 1,25; 4,10; 2K 5,13} Pavle, mnoho vědomostí tě přivádí k šílenství!“ 25 A Pavel řekl: „Neblázním, vznešený ^▼▼23,26 Feste, nýbrž jasně vyjevuji ^{▼▼n.: přímo promlouvám (viz 2,14)} slova pravdy a zdravého úsudku. 26 Vždyť král o těch věcech ví, a proto také k němu mluvím otevřeně. Nevěřím, že mu něco z toho uniklo. Vždyť se to nedálo někde v ústraní. ^{▼▼ř.: v koutě} 27 Věříš, králi Agrippo, Prorokům? Vím, že věříš.“ 28 Agrippa na to řekl Pavlovi: „Málem ^{▼▼n.: Brzy} bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ ^▼▼11,26 29 A Pavel řekl: „Přál bych si od Boha, aby ses nejen ty, ale všichni ti, kdo mě dnes slyší, stali dříve nebo později tím, čím jsem já -- kromě těchto pout.“ ^▼▼21,33

30 Král vstal a s ním místodržitel, Bereniké i ti, kteří s nimi seděli. 31 A když se vzdálili, hovořili mezi sebou: „Tento člověk nedělá nic, zač by zasluhoval smrt ^▼▼25,25 nebo vězení. ^{▼▼ř.: pouta}“ 32 Agrippa říkal Festovi: „Tento člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k císaři.“ ^▼▼25,11